Zdá se, že už nejsme daleko od psychologické hranice, kdy inflace začíná znepokojovat ekonomické subjekty. Strach, že firmy přenesou zvýšení svých nákladů do cen finálních produktů, odbory, které požadují masivnější zvýšení platů, důchodci, kterým se přehodnocení jejich důchodů zdá nedostatečné. I veřejnost s rostoucím znepokojením sleduje stoupající trend spotřebitelských cen. Co znepokojuje měnové orgány, které mají na starosti formulování protiinflačních politik a vládu, která řídí hospodářskou politiku, je inflace, která odráží trvalé dopady na ekonomiku. Jinými slovy, inflace, která zde zůstane. Roční míra jádrové inflace, která nezahrnuje volatilní položky, jako jsou energie a potraviny, se v září vyšplhala na 4,9 procenta, což je nejvíce od září 2008, ale mírně pod tržními odhady na úrovni 5 procent.
Klíčové je posoudit, zda se pozorované trendy (jaderná i čistá inflace) udrží iv budoucnosti. Na to musíme analyzovat tři otázky:
Bude šok způsobený zvýšením cen pokračovat delší dobu?
Existuje možnost, že zvýšení cen vstupů (zdrojů využívaných ve výrobě) se nakonec přenese do spotřeby (což by se promítne do CPI v příštích měsících)?
Hrozí inflační spirála?
Pokud hledáme odpověď na první otázku, vzhledem k pohybům na mezinárodních energetických trzích se nezdá, že by se ceny v krátkodobém horizontu upravily, kvůli nerovnováze mezi světovou poptávkou a nabídkou. Navíc na severní polokouli přichází zima, což je špatný čas ke snížení spotřeby. Je třeba mít na paměti, že pokud bude cenový šok přetrvávat, všechny firmy, ale především ty s intenzivnější spotřebou energie, se budou snažit promítnout zvýšení nákladů do svých cen.
Jedním z prediktorů růstu spotřebitelských cen je růst průmyslových cen. Ceny průmyslových výrobců pro tuzemsko v září 2021 meziměsíčně vzrostly o 1,4 %. Meziročně, podle údajů Statistického úřadu SR, ceny průmyslových výrobců pro tuzemský trh vzrostly o 8,5%.
Firmy nečelí jen rostoucím cenám energií, ale také dopravy či jiných základních produktů pro průmysl, jako jsou polovodiče, jejichž výpadek má značný dopad pro některé výrobní řetězce. Vliv na náklady tedy tlačí inflaci přes velkoobchodní trhy, ale přenesou se tato zvýšení i na konečné spotřebitele? Podle toho, jak zareaguje poptávka. Jaká je v současnosti agregátní poptávka? Poptávka, kterou překazil COVID-19, se mobilizuje s návratem k normálu pomocí odkládané spotřeby a úspor domácností. Poptávka se navíc může znásobit, pokud existují očekávání o budoucím zvýšení cen, v reakci čehož bude spotřebitel utrácet více. V některých odvětvích silně zasažených pandemií, jako je cestovní ruch, byly letní výsledky lepší, než se očekávalo, navzdory nižší přítomnosti zahraničních turistů. Sice to má ještě daleko od úrovní z roku 2019, přece však jde o důkaz růstu spotřeby.
Ceny rostou: Tři otázky, které pomohou předpovědět trend
K poptávce domácností je třeba připočítat i veřejné výdaje, které porostou ve všech ekonomikách včetně Slovenska. K evropským fondům se dostaneme v roce 2022, což dále přilévá olej do ohně inflačního kotle.
A v neposlední řadě jsou zde inflační spirály, nabídka, poptávka nebo obojí, které podobně jako kyslík rozdmýchají oheň inflace.
Tyto spirály nejsou ničím jiným než výsledkem snahy určitých ekonomických subjektů chránit se před ztrátami způsobenými inflací. Nárůst výrobních nákladů se na trh přenese snadněji, pokud nebude konkurence (například ve službách) nebo bude větší poptávka po zboží a službách.
Skutečnost, že spotřeba není výrazně snížena, neznamená, že tato zvýšení životních nákladů nezpůsobují požadavek na zvýšení platů jako kompenzaci za ztrátu kupní síly, nebo zlepšení důchodů, nebo větší sociální pomoc atp. Tato zvýšení, pokud by k nim došlo, by opět podpořila inflaci prostřednictvím mezd a veřejných výdajů, zvyšování nákladů atp.
Bouřkové mraky přinášející inflaci jsou již jasně patrné. Může se spustit dokonalá bouře, pokud tento proces podporuje nabídka i poptávku. Kromě toho je třeba myslet i na inflační diferenciál se zbytkem zemí eurozóny.
