Chlap se o sebe stará jen v jednom krátkém období, říká.
Říká, že vytváří krásu, kterou si nikdy nebudete moct koupit. Ani on sám by si ji koupit nemohl, protože navzdory tomu, že se v New Yorku dostal mezi absolutní fotografickou špičku a pracoval pro nejbohatší lidi, nikdy nezbohatl.
ROBERT VANO má stále zvědavost a energii chlapce, který se těší z takových věcí, jako jsou pocit zamilovanosti nebo sladkosti, které mu někdo přinese. Spolehlivě tím zakrývá dramatický osud, kterým si po emigraci z Nových Zámků prošel.
Studio má v útulném bytě na pražském Žižkově. Ani byste nepoznali, že patří někomu, kdo se prosadil v tvrdém konkurenčním prostředí a má zkušenosti, které jen díky jeho humoru nevypadají tak vážně.
Jak zvyknete překonat zlomené srdce?
Jedna známá mi v New Yorku říkala, abych nebyl smutný, protože s muži je to jako s autobusy: Když odjede jeden, přijde druhý. U nás byl takový postoj k životu nevídaný. U nás bylo všechno hrozné. Rózsika se rozvedla? Ježíšmaří!
A když se člověka zeptáte, jak se má, vždy si postěžuje.
Třicet let jsem z Ameriky volal mámě, nikdy neřekla, že se má dobře. Přitom jí nic nebylo, umřela na stáří. Ahoj, mami, jak se máš? Hrozně. Odpověděla, ani se nezamyslela. Proč se máš hrozně? Už čtrnáct dní prší. Vždyť si vezmi deštník a jdi k Jarce. Ty mě chceš zabít? Vždyť uklouznu a zlomím si kotník, už nemám patnáct let.
Po čase jí volám znovu: Mami, jak se máš? Hrozně. Proč? Od té doby, co jsi volal naposledy, nespadla ani kapka, pokapaly mi všechny muškáty na balkoně. Vždyť je polej. Ale já už neunesu desetilitrovou konvici!
Stihlo vás toto naše negativistické myšlení poznačit? Velmi mladý jste emigrovali.
Cítil jsem, že všechno je jiné. Jelikož jsme utekli z povinné války, odsoudili nás za vlastizradu a zbavili nás občanství i národnosti. Neexistovali jsme. V Itálii, kde jsme začali, zprvu jen osm měsíců přes církev zjišťovali, kdo jsem, a pak mi vydali nové doklady.
A protože oni nemají měkčeně, pro ně jsem byl Vano. Ó, Vanno, to zní italsky! Přesvědčovali mě, že jsem potomek Římanů, kteří nás za Césara okupovali, protože vanno, to je v italštině tvar ze slovesa jít.
