Největší slovenský básník zemřel 8. listopadu 1921.
Ulici či náměstí, která nese jeho jméno, najdeme téměř v každém městě na Slovensku. Po Pavlovi Országhovi Hviezdoslavovi máme pojmenované instituce, obec i nejstarší recitační soutěž.
Téměř každý si ho pamatuje jako největšího slovenského básníka. Jen málokdo ho však skutečně čte a rozumí mu. Dramaturgové po jeho dílech sáhnou výhradně během významných výročí. Proč jsou mezi současníky a Hviezdoslavem neproniknutelné bariéry a může je 21. století vůbec zbourat?
„Všeliče se může udát. Když píšu své texty o Hviezdoslavovi, předpokládám, že jsme jen čtyři nebo pět fanoušci. Jsem pak mile překvapen, když zjistím, že je nás víc,“ říká publicista a obdivovatel Hviezdoslavova díla Tomáš Ulej.
Pavel Országh Hviezdoslav a jeho podoby (6 fotografií)
Nemyslí si však, že básník má možnost stát se čtením pro masy. „Hviezdoslav měl velmi vysoký styl a komplikovaný jazyk, což je vždy trochu problematické, neboť se s ním rádi chlubíme, ale jen těžko se s ním ztotožníme.“
V angličtině je srozumitelnější
Hviezdoslav, podobně jako všichni naši klasici, má paradoxně nevýhodu v tom, že jej čteme v originále. Zatímco například novodobé a moderní překlady Petrarcu či Shakespeara vždy respektují současný jazyk, domácí klasici se jen zřídka dostanou ze svého jazykového sarkofágu, který jazyk konzervuje spolu s dávno nepoužívanými archaismemi.
Řeč i vynikající autory pak působí mrtvě a nudně.
Že je to škoda, dokazuje i nedávný překlad Krvavých sonetů do angličtiny, který vznikl při příležitosti stoleté ukončení první světové války.
Irský překladatel John Minahane při uvedení svého překladu uznal, že jde o ambiciózní, velmi dobře promyšlené dílo a netajil se obdivem k autorovi. „Znám spoustu anglické i německé literatury ze začátku první světové války. Ale neznám v těch literaturách nic podobného. Krvavé sonety jsou jedinečné,“ řekl Minahane.
Při překladu mu výrazně pomáhal fakt, že sonety nemají konkrétní témata, myšlenky i obrazy mají obecný charakter. I přesto se musel vyrovnat nejen s archaismem, ale také se specifickým jazykem as tím, že Hviezdoslav vytvářel nové slovní druhy. S překladem mu vypomáhala slovenská básnířka Elena Hidvéghyová-Yung.
„Minimálně polovinu sonetů jsme si společně překládali do současného jazyka, občas doslova luštili a společně hledali pravý význam,“ vzpomíná na spolupráci. „Hodně jsme například diskutovali o významu verše: Scel jizvy; úštrby shleď zisk tvůj zlatý,“ říká Hidvéghyová-Yung.
